Znám tento jev (mj. i na vlastní kůži) již dlouho, ale k článku mě pohnul až kousek rozhovoru se známou slovenskou herečkou:
Zažila jste už něco mimosmyslového?
To nemohu říci, lhala bych, ale co se mi stává často, je, že se probouzím v zajímavých časech: v 2.20, 14.14, dnes jsem si zapla mobil v 11.11 – a tehdy se také stává něco zásadného ve světě.
Mimo toho máme dlouholetou sehranost s manželem; sedíme vedle sebe, já si začnu něco prozpěvovat a on řekne: Proč zpíváš tuto písničku? Právě si ji přehrávám v hlavě.
Nebo se zeptám – vezmeme si na dovolenku toto? A on řekne: Právě na to myslím.
Čeho jsem se bála, bylo, že muži v manželově rodině umírali v 65. roce života. Už má, chválbohu, 66.
(Z rozhovoru se slovenskou herečkou Evou Mázikovou, www.zivot.sk 2/2015)
Eva Máziková se nejspíš mýlí – dlouhodobá statisticky významná synchronizace se symetrickými časovými údaji je (alespoň zatím) mimosmyslovým, paranormálním jevem. Teorie synchronních symetrických časů souvisí jednak s teorií synchronních systémů (která se pokouší vysvětlit např. proč karty kartářky přicházejí synchronně s osudovými momenty určité osoby nebo proč může neuvěřitelně sedět horoskop), jednak s teorií morfické rezonance a jejího pohledu na symetrické interference v hyperprostorů odrazů a vzorů formálního pole. Je možné, že ve hře je i kontaminace konkrétních hodinek, hodin, budíků apod. tzv. tělem duše senzibilní osoby. Jasnovidka Vanga říkávala, když se klienti divili, proč k napojení se na určitou osobu potřebuje např. její hodinky: „Vždyť takto držím v rukách jeho mozek.“ Také dlouhodobé výrazné napojení se na blízkou osobu (s telepatickými úkazy) je často doprovázeno (a usnadněno) tzv. psychotronickou kontaminací, tedy dlouhodobým přenesením tzv. těla duše jedné osoby na druhou. Z hlediska teorie morfické rezonance jde o vzájemné rezonanční vyladění se a „přiblížení“ osobních vzorů v hyperprostoru morfické rezonance. V týdenníku Spirit jeden autor formuloval jev symetrických časů jako „andělské hodiny“, resp. „andělské vzkazy“. Viz následující článek.
Andělské vzkazy
Andělé k nám často promlouvají pomocí čísel, sdělují nám takto svá poselství, zašeptají jemně do ucha, takže zvednete oči právě v čas. Stalo se vám určitě už také, že se podíváte na hodiny vždy ve stejný čas, kde se opakují stejné kombinace čísel, vaši andělé vám neustále předávají svá poselství, často prostřednictvím znamení, jako když si povšimnete duhy, opakujících se číselných sekvencí, najdete mince nebo pírka a zaslechnete příznačný text nějaké písničky. Andělské vzkazy často obsahují kombinace dvou nebo více čísel. Čísla kolem nás upozorňují na to, jak je důležité vidět nebeská poselství trojrozměrně, abychom tak pochopili lekce, které se máme naučit, příležitosti k růstu i vedení obsažené v každé naší zkušenosti. Andělé říkají, že každá kombinace čísel má specifický význam. Když například uvidíte tři nebo více čísel, zaměřte se na prostřední z nich. Andělé říkají, že toto číslo představuje „jádro věci“. Pokaždé když uvidíte nějakou řadu číslic několikrát po sobě nebo vás nějaké číslo jen zaujme, podívejte se na výklad. Naslouchejte, co vám při tom andělé sdělují prostřednictvím vašich myšlenek, pocitů a vizí. V případě, že vám smysl poselství není jasný, požádejte anděly o objasnění tím způsobem, že jim v duchu nebo nahlas řeknete: „Vysvětlete mi to prosím tak, aby mi to bylo jasné.“ Považujte své vlastní vnitřní poznání za svou nejvyšší autoritu. Jinak řečeno, jestliže ve vás vzniknou nějaké pochybnosti, důvěřujte svému vnitřnímu pocitu. (vlab)
K paranormální synchronizaci s časem docházelo jistě i v dobách ručičkových hodinek, v čase digitálních hodin je však zjevnější. Sám jsem měl tento zážitek během cca 2 měsíců, když jsem studoval vysokou školu (a když jsem začal častěji nosit hodinky a pobýval mimo domov, konkrétně cca ve 20. roku života), pak se mi vrátil až po letech a trvá v podstatě nepřetržitě již asi 5 let. Jestliže během každé hodiny existuje cca 6 symetrických hodnot, pak je pravděpodobnost, že se podívám na hodiny nebo něco výrazného vykonám (např nastartuji auto, odněkud přijedu nebo projedu přes důležitý komunikační bod) právě v symetrickou minutu 1: 10. Pokud jsem „synchronní“ v 50% případů, znamená to, že 5x překračuji statistický průměr, což je zjevně paranormální. Musím říct, že ani s pomocí alternativních teorií nelze případ bezezbytku uspokojivě vysvětlit, je to mnohem větší záhada, než se na první pohled zdá. Tento jev mj. zpochybňuje „tvrdou“ posloupnost příčiny a následku a naopak potvrzuje, že také směřujeme k určitým relativně pevně fixovaným osudovým (a při tom symetricky strukturovaným) momentům historie – že se tedy pohybujeme nejen od příčiny k následku, ale i, že naši činnost podmiňují (a nás přitahují) budoucí události. To je ostatně v souladu s některými novými fyzikálními teoriemi a jejich modely vesmíru, které trvdí, že se na vesmír můžeme dívat z pozice superčasu, tedy jako na již hotový hologram, kterým jen procházíme spolu s rovinou „přítomnosti“. Jakoby do určité míry byl vše jen hotový, nepříliš změnitelný film. To ostatně odpovídá pohledu nejlepších jasnovidců, kteří si umí pouštět životní film dosud žijícího člověka od začátku do konce. Když se ptali Vangy, jaký prostor k nezávislému konání (a k tomu, aby mohl něco ve světě změnit) dává člověku jeho „svobodná“ vůle, řekla, že můžeme působit na celkové události asi tak významně jako zrnko písku v pytli plném písku na směr pohybu tohoto pytle, který někdo pustil odněkud z výšky.
Kdybychom se pokusili udělat si přehled symetrických časových hodnot, zjistíme, že to má pár háčků, např. že ne všechna symetrická čísla jsou „ve skutečnosti“ nějak zvlášť symetrická a naopak, že na některých není jejich „skutečná“ symetrie na první pohled vidět.
Tak například si musíme uvědomit, že hodiny a minuty nepočítáme ve stejné číselné soustavě. Hodiny počítáme ve dvanáctkové nebo dvacetičtyřkové soustavě, zatímco minuty v šedesátkové. Takže např. 22,22 hodin je ve skutečnosti 22 hodin, 13 minut a 2 vteřiny. To si naše vědomí ani podvědomí (a možná ani naše supervědomí) nevšimne. Nebo 6 hodin a 66 minut se na hodinách ukáže jako 7 hodin a 6 minut. 7 hodin a 77 minut se ukáže jako 8 hodin a 17 minut. To nás asi taky neťukne. Naopak nás udivuje (a osudově přitahuje) hodnota 22 hodin a 22 minut, která vlastně (při převodu do jedné číselné soustavy nebo při geometrickém znázornění) symetrická není. Z hlediska teorie morfické rezonance by nás však měly ovlivňovat i tyto neuvědomitelné synchronicity. Naopak teorie převrácené následnosti nám možná říká, že když si symetrie nevšimneme, nevznikne událost, ke které bychom měli být přitahováni. Je to pěkně zapeklitá záhada.
Zajímavé také je, že ani nějaké matematicko-filozofické vysvětlení celé záhady nemusí nutně zlikvidovat „andělský“ pohled (a vliv) na věc, protože andělé (ať již pod tímto termínem vidíme cokoliv) jistě k symetriím mají přinejmenším podobně vyspělý vztah jako člověk.
S teorií psychotronické kontaminace hodin patrně souvisí i paranormální úkaz, když při úmrtí určité osoby se zastaví v jeho domácnosti hodiny nebo jeho náramkové hodinky, když hodiny při tom spadnou se stěny apod. Číselná synchronizace se v mnoha rodinách projevuje i „symetrickými“ (a symetricky opakovanými) daty narození a úmrtí a jinými osobními čísly.
K vymisťování tzv. těla duše patrně dochází i v rámci jevu známého jako poltergeist – hřmotící duch. Většinou jde o hysterickou reakci supervědomí (resp. lidské duše) na pocit ohrožení či bezvýchodnosti.
Schopnost vymístit tělo duše měl patrně již náš biologický předek – pomáhala mu v určitých případech přežít, a to mj. i díky tomu, že mu umožnovala i cesty časem a vůbec rozšiřovala jeho intuici a jasnovidnost.
Schopnostmi těla duše se systematicky zabýval badatel Břetislav Kafka.
A jedna praktická rada na závěr: Až vám zemře blízká osoba, se kterou si budete chtít udržet duchovní kontakt, kromě její fotky, šperku, pramínku vlasů, brýlí a oblíbené květiny si ponechejte (a to zejména) i její hodinky či hodiny. Vzhledem k těsné propojenosti dnešního člověka s mobilem bude patrně v budoucnu podobnou službu moci plnit i mobil.